Na besedě s "veverkami"

          Letošní pracovní cesta Občanské bezpečnostní komise vedla k sousedům nejbližším. Ve dnech 20. až 24.9.2010 jsme navštívili  JE Jaslovské Bohunice, JE Mochovce a maďarskou jadernou elektrárnu v Paksi na Dunaji. Cestou domů jsme si ještě prohlédli zařízení elektrárny vodního díla Gabčíkovo.

          Za těch  osm let, co jsme byli v uvedených lokalitách naposled, se mnoho změnilo.Byly odstaveny dva bloky V1 v Jaslovských Bohunicích a je připravována jejich likvidace. Současně se plánuje výstavba nových bloků. V JE Mochovce konečně sehnali investora a mohla se tak rozjet dostavba bloků 3. a 4., nu a v Paksi plánují rovněž výstavbu dvou nových bloků.

          Je to obrovská spousta informací a protože se jedná o  jaderná zařízení stejného typu jako Dukovany, popíši dění na jednotlivých elektrárnách podrobněji.

Lokalita Jaslovské Bohunice.

          Elektrárna A1 byla po obtížích v roce 1979 odstavena, je již delší dobu bez paliva a je postupně rozebírána. V souvislosti se vstupem Slovenské republiky do EU byly trvale odstaveny dva starší bloky elektrárny V1. To bylo důvodem pro založení firmy JAVIS, jadrová a vyraďovacia spoločnost. Ta dostala do vínku  povinnost dokončit likvidaci elektrárny A1 a po získání licence provést to samé s bloky V1. Posledním jejím úkolem je příprava nového bloku v areálu elektrárny. V souvislosti se svými aktivitami provozuje firma JAVIS i velice dobře vybavené středisko pro zpracování nízko a středně aktivních odpadů a mokrý mezisklad vyhořelého paliva pro JE Jaslovské Bohunice i Mochovce. O práci střediska se zmíním podrobněji v další části článku. V lokalitě Jaslovské Bohunice pracují tedy v současnosti dva bloky VVER 440 (stejné jako v Dukovanech), které však po rozsáhlé modernizaci mají výkon na blok 500MW. Možno tedy říci, že jsou to již bloky VVER 500.

Lokalita Mochovce.

          S informací začneme u bloků 1. a 2. Ty jsou po modernizaci již také bloky VVER 500. Dlouhou dobu jen nejzarytější optimisté věřili, že rozestavěné bloky 3. a 4. budou někdy dokončeny. A vida! Po sedmi létech se našel investor – italská firma ENEL a vše jede jako po drátkách. Dokonce byl již stanoven termín připojení bloku do sítě na 30.12.2012. Sehnat spoustu odborníků na dostavbu a spouštění se podařilo a také směnový perzonál se již připravuje na jedoucích blocích.

          Nedaleko od elektrárny je vybudováno Republikové úložiště nízko a středně aktivních odpadů. Původně bylo koncipováno stejně jako v Dukovanech, ale po té, co se změnil způsob ukládání odpadů, doznalo úložiště jistých konstrukčních změn. V Dukovanech se nízko a středně aktivní odpady ukládají do úložiště přímo ve dvousetlitrových ocelových sudech. Na Slovensku se tyto sudy vkládají ještě do vláknobetonových kontejnerů. Ty jsou sem přiváženy ze zpracovatelského centra v Jaslovských  Bohunicích. Vzhledem k předpokládanému nárůstu množství nízko a středně aktivních odpadů z likvidovaných bloků A1 a V1 je počítáno s rozšířením úložiště.

          Základem zpracování radioaktivních odpadů je snaha o minimalizaci jejich objemu. To se děje spalováním spalitelných pevných a kapalných látek, zahušťováním kapalných odpadů odpařováním vody a lisováním stlačitelných odpadů ve vysokotlakých lisech. Takto upravené odpady jsou pak v sudech vkládány do kontejnerů a volné prostory jsou zaplněný speciálním betonem.

Lokalita Paks.

          Jaderná elektrárna v městě Paks leží jižně od Budapešti na pravém břehu Dunaje. Vodu této řeky využívá i na chlazení a proto zde chybí dominanty chladících věží. Elektrárna má čtyři bloky VVER 440, tedy je zde to samé co v Dukovanech, toliko o několik málo let starší. Po modernizaci spojené se zvýšením výkonu dodávají čtyři bloky do sítě 2000MW. Vedení elektrárny nás seznámilo s plány na prodloužení provozu a s úmyslem postavit na pozemku elektrárny další bloky.

          Po nahlédnutí do dozorny 3.bloku a na reaktorový sál 3. a 4. bloku, jsme se přesunuli do blízkého školícího střediska. A to byla teprve ta správná pastva pro oči! Elektrárna totiž zakoupila reaktor a další komponenty primárního okruhu z polské nerealizované elektrárny. Provozní a údržbový perzonál tak má jedinečnou příležitost poznat do detailu zařízení, ke kterým je na jedoucí elektrárně přístup omezený nebo zcela nemožný. Lze tak bez rizika nacvičit mnohdy velice komplikované pracovní postupy. Cena, kterou elektrárna zaplatila za nákup komponent i výstavbu vlastního objektu nebyla jistě malá, ale její návratnost formou dokonale vycvičeného perzonálu je určitě jistá.

          Cesta pomalu končí a tak jako třešničku na závěr jsme navštívili sice nejaderný ,ale přesto velice zajímavý objekt. Slovenské elektrárně provozují na přehradě u obce Gabčíkovo průtočnou elektrárnu na Dunaji. Ponechám stranou právní stránku  projektu díla Gabčíkovo-Nagymaros a zmíním se toliko o dojmu, kterým na mne, elektrikáře, zapůsobila vlastní elektrárna. Specifické podmínky, tedy malý spád a velké množství vody si vyžádaly i netradiční technické řešení turbosoustrojí. Na elektrárně je instalováno 8 vertikálních kaplanových turbín. Každá má čtyři nastavitelné lopatky, jejichž průměr je více jak devět metrů. Roztáčí generátor o výkonu 90MW. Průměr statoru je rovněž impozantní, měří okolo osmnácti metrů a má 88 pólů, což ukazuje na 68,2 otáček za minutu. Celková hmotnost rotačních částí je 1225,5t. Ale dosti čísel. Přišli jsme na elektrárnu v okamžiku, kdy bylo jedno turbosoustrojí odstaveno a byl demontován rotor generátoru. Výše popsané jsme si tak mohli prohlédnout detailně. Velice působivý byl vstup do odvodněné komory turbíny. Ne každý si sáhne na lopatky (či spíše lopaty) tak velké turbíny.

          Co říci na závěr? Komisaři se přesvědčili o tom, že navštívené elektrárny postupují při modernizaci a návazném zvyšování výkonu  a prodlužování doby provozu nad dobu projektem stanovenou obdobně jako Dukovany. Je vidět, že elektrárny typu VVER byly projektovány se značnou rezervou výkonu a je na ekonomech, aby zvážili jaké navýšení výkonu, při zachování požadované bezpečnosti, se ještě vyplatí.

4.10.2010
Ing. Bořivoj Župa,předseda OBK