Občanská bezpečnostní komise při jaderné elektrárně dukovany

Zaujalo nás

Budeme mít jaderný reaktor na zahrádce?

Dobrá zpráva pro odpůrce, špatná zpráva pro nadšence.

17.11.2013

Čas od času proskočí v médiích zpráva, že tu či onde by chtěli mít nebo dokonce připravují výstavbu jaderné teplárničky. Padají jména jako Hyperion, 4S, SVBR, IRIS,  SMR …

Jak to tedy je?

Vývoj v oblasti jaderných reaktorů jde několikerým směrem. Jednak se vyvíjejí  jaderné reaktory velkého výkonu, to jsou ty, co se připravují pro novou výstavbu (EPR, MIR 1200, AP1000,…)  a jsou určeny zejména pro výrobu elektrické energie. Elektrárny s těmito reaktory budou velmi podobné tomu, co jsme zvyklí vidět v Dukovanech nebo v Temelíně.

Dále probíhá výzkum v oblasti tzv. čtvrté generace reaktorů – tedy těch, které  se možná budou stavět někdy za 40 – 50 let . A třetí směr je v  oblasti tzv. malých reaktorů.  

Malé reaktory existují již od padesátých let, jsou používány v oblasti vojenských programů a v oblasti výzkumu, např. reaktor v UJV Řež je v provozu od roku1957 amá nyní tepelný výkon 10 MW. Ruský Atomflot provozuje 6 ledoborců s jadernými reaktory, z filmů známe letadlové lodě a pod hladinou moří se prohání ruské, americké, britské či francouzské ponorky s jaderným reaktorem. Tedy technicky nic nového, vše prověřeno dlouholetým provozem. Proto se přímo nabízí ten nápad: „ … když to funguje na lodi, proč bych si to nemohl zakopat na zahrádce?…“

V čem je tedy problém. V prvé řadě finanční, tyto reaktory se vyplatí stavět v  místech, kde není elektrická síť. V odlehlých a vzdálených koutech světa, proto již nyní nalézají místo na Čukotce, připravují se pro severní oblasti Sibiře, Aljašky, mluví se o střední Africe či Argentinských pampách. Tedy nic pro naše středoevropské poměry. Druhý problém je bezpečnostní, respektive ochrany jaderných materiálů před zneužitím. Zde právě ta odlehlost  a nepřístupnost je tím ochranným faktorem. A třetí problém je nutnost profesionální obsluhy a údržby. Zatím to bez lidí prostě nejde. Čtvrtý a podle mne ten nejzávažnější problém je v dozoru nad bezpečností, respektive v licencovatelnosti   –  získání povolení k provozu a výstavbě.   Ony se vojenské programy řídí trochu jinými pravidly než programy civilní. A tak než bychom vůbec začali mluvit o „ reaktoru na zahrádce“ musíme zajít na Státní úřad pro jadernou bezpečnost a tam zjistíme, že obdržení příslušných povolení je v současné době  nereálné.

Nicméně, nadšenci, nezoufejte. Jak Rosatom, tak Areva, Westinghouse či Toshiba malé reaktory vyvíjejí a  připravují. Budou skutečně kompaktní, bezobslužné, bezúdržbové. Prostě „bedna“, kterou si zakopeme na zahrádce a půjde z ní teplo, … ale to si ještě dlouho počkáme.

 

Aleš John, člen Občanské bezpečnostní komise při JE Dukovany

ekoregion 2020 ekoregion 5 Dukovany Rouchovany SÚRAO JE Dukovany