Občanská bezpečnostní komise při jaderné elektrárně dukovany

Zaujalo nás

Kontinuita výstavby českých jaderných elektráren je ohrožena

2.9.2015

 „Kvůli rychlosti, s níž byla vybudována naše jaderná energetika, šlo o generační záležitost. Nejkvalitnější lidé patří spíše do jedné generace, jež dnes odchází do důchodu. Při novém rozběhu našeho jaderného průmyslu může nastat problém s mladými odborníky,“ říká v rozhovoru šéf Spolku veteránů českých jaderných elektráren Jiří Marek. Význam našich odborníků na atom přesahoval hranice České republiky, udržme je, vyzývá v rozhovoru šéf Spolku veteránů českých jaderných elektráren Jiří Marek. Dle něho by si Česko také mělo udržet pozici země, která patří v jaderném strojírenství mezi světovou špičku. A upozorňuje:  „Výroba pro zahraniční projekty a trvalé zvyšování spolehlivosti a bezpečnosti našich jaderných bloků zavedením nových řídicích systémů a dalších prvků nemá dostatečný potenciál udržet nejkvalitnější lidské zdroje v rozsahu, jako kdyby u nás běžela další výstavba nových bloků. Díra, která už dnes vzniká, se bude zacelovat velmi obtížně.“

ČESKÁ POZICE: V tomto roce slavíme 60. výročí mírového využívání jádra. Jaké projekty stály u zrodu československé jaderné energetiky a průmyslu? Čím vyčnívaly ve světovém měřítku?
MAREK: Po podpisu smlouvy mezi Československem a Sovětským svazem, která byla před 60 lety uzavřena a jež se zabývala rozvojem ve výzkumu fyziky atomového jádra, odstartovaly velmi intenzivní práce ve velkém rozsahu nejen v oblasti výzkumu, ale i projektování a rozvoje strojírenství. Projekt našeho reaktoru A1 byl velmi unikátní a zařadil nás vedle několika velmocí v jaderné energetice – USA, Kanady, Ruska, Francie a Anglie
Projekt našeho reaktoru A1 byl velmi unikátní a zařadil nás vedle několika velmocí v jaderné energetice – USA, Kanady, Ruska, Francie a Anglie. Podobně jako Československo se na světě snad zachovalo jen Švédsko, které také vyvíjelo vlastní typ jaderného reaktoru. To položilo základ k pozdějšímu rozvoji velice kvalitních lidských zdrojů.


ČESKÁ POZICE: Jak se v padesátých a šedesátých letech odehrávala mezinárodní spolupráce?
MAREK: Využívalo se schopností všech dostupných institucí počínaje ruským Spojeným ústavem jaderných výzkumů v Dubně. V Anglii byly vyvíjené reaktory na podobném principu jako naše A1, takže třeba dozimetrické systémy vycházely z anglických zkušeností. Šlo tedy o široký projekt našich podniků a našeho inženýrského umu, který by se však bez mezinárodní spolupráce neobešel.
Na konci šedesátých let bylo rozhodnuto, že naši separátní cesta bude asi velmi obtížné uskutečnit, a proto se přešlo na přípravu reaktorů voroněžského typu. Projekt byl sovětský, což znamenalo větší spolupráci se sovětskými projekčními a vývojovými institucemi, především s petrohradským ústavem, který měl hlavní slovo při přípravě těchto bloků. Na konci šedesátých let bylo rozhodnuto, že naši separátní cesta bude asi velmi obtížné uskutečnit, a proto se přešlo na přípravu reaktorů voroněžského typu
Tam se ukázaly i naše schopnosti, byla vidět silná pečeť kvality a znalostí našich inženýrů a vývojářů, protože v řadě věcí ten projekt posouvali o trochu dále. Souviselo to třeba s možnostmi zakomponovat do projektů špičkové přístrojové vybavení a diagnostiku. Šlo se na vyšší standard, než bylo původně požadováno, což následně napomohlo i tomu, že všechny naše reaktory pracovaly v podstatě bez problémů a pracují tak dodnes.
Mluvíme-li o dvou slovenských, které byly odstaveny jako daň za vstup do Evropské unie, pak ty by mohly spolehlivě běžet do dnešních dnů, protože v době rozhodnutí o odstavení obdržely od dozorového orgánu licenci na další dlouholetý provoz.


ČESKÁ POZICE: Nejstarší českou jadernou elektrárnou jsou Dukovany. Jejich první blok letos slaví třicátiny. Jakou roli hrála v rozvoji českého jaderného průmyslu a energetiky?
MAREK: Dukovany byly stavbou, která se odehrávala téměř „proudovým“ způsobem. Jaderné elektrárny se v Československu budovaly jedna za druhou a vzájemně na sebe navazovaly. Všechny lidské a technické kapacity byly velmi dobře využívány a rozvíjeny. Význam našich podniků nekončil na hranicích Československa, ale pokračoval na úroveň celé Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), ať šlo o Rusko, Ukrajinu, Bulharsko, Maďarsko, východní Německo nebo Polsko, které také připravovalo výstavbu jaderné elektrárny. Jaderná elektrárna Dukovany patří mezi nejlépe provozované bloky na světě nejen mezi bloky typu VVER, ale i mezi více než čtyřmi stovkami bloky provozovanými na celém světě
Kromě výroby zařízení a komponent byl důležitý i inovační potenciál našich podniků. Na tom vyrostla spousta lidí, kteří potom bez problémů pokračovali v Temelíně. Část zůstala v Dukovanech a ti, kteří tuto elektrárnu pomáhali stavět a spouštět, se potom překlopili do role provozovatele. Tím vznikl obrovský znalostní potenciál, který funguje dodnes a jenž se odráží i v tom, že Jaderná elektrárna Dukovany patří mezi nejlépe provozované bloky na světě nejen mezi bloky typu VVER, ale i mezi více než čtyřmi stovkami bloky provozovanými na celém světě.


ČESKÁ POZICE: Jak je dnes toto obrovské množství zkušeností předáváno? Nevytrácejí se z důvodu chybějící perspektivy výstavby něčeho nového v příštích letech?
MAREK: Jednoznačně se vytrácí. Kvůli rychlosti, s níž byla vybudována naše jaderná energetika, šlo svým způsobem o generační záležitost. Lidé, kteří se stali nejkvalitnějšími a nejúspěšnějšími, patří spíše do jedné generace, jež dnes odchází do důchodu.
Rozhodující firmy, které do toho byly v minulosti nejvíce zapojeny, si však stále udržují kvalitní lidský potenciál, například díky účasti na dokončování Mochovců. Dále se snaží úzce spolupracovat s dalšími velkými dodavateli jaderných technologií, například Škoda JS vyrábí některé komponenty pro reaktory dodávané Arevou. Řada našich firem pokračuje v dodávkách zařízení a komponent pro elektrárny, které buduje Rosatom v Rusku i v dalších zemích. Studenti se hlásí na obory, které jim přijdou atraktivní, což dnes příliš neplatí pro jaderné obory, a to jak na strojních a elektrotechnických fakultách, tak přímo na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské
Takže zkušenosti jsou předávány, ale problém představuje kontinuita výstavby českých jaderných elektráren. Pokud bude přerušena, může při novém rozběhu našeho jaderného průmyslu do obrátek nastat problém s mladými odborníky. Studenti se hlásí na obory, které jim přijdou atraktivní, což dnes příliš neplatí pro jaderné obory, a to jak na strojních a elektrotechnických fakultách, tak přímo na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské.


ČESKÁ POZICE: S opětovným rozjezdem našeho jaderného programu do obrátek souvisí nedávno schválená aktualizace Státní energetické koncepce. Jak se na ni díváte a co říkáte tomu, že deset let budeme něco plánovat a až potom rozhodneme, zda a za jakých podmínek to postavíme?
MAREK: Její schválení je v každém případě dobré, protože minimálně na úrovni státních orgánů jde o závazný dokument. Pro ostatní subjekty to zcela neplatí, navzdory tomu je to základní materiál, který ukazuje různé cesty a analyzuje je. Posun, který jste zmínil, rozhodně nenahrává tomu, abychom si udrželi pozici země, která patří v jaderném strojírenství mezi světovou špičku. Schválení aktualizované Státní energetické koncepce je v každém případě dobré, protože minimálně na úrovni státních orgánů jde o závazný dokument
Výroba pro zahraniční projekty a trvalé zvyšování spolehlivosti a bezpečnosti našich jaderných bloků zavedením nových řídicích systémů a dalších prvků nemá dostatečný potenciál udržet nejkvalitnější lidské zdroje v rozsahu, jako kdyby u nás běžela další výstavba nových bloků. Díra, která už dnes vzniká, se bude zacelovat velmi obtížně.


ČESKÁ POZICE: Kromě Státní energetické koncepce se u nás také hodně diskutuje o otázce hlubinného úložiště. Co toto úložiště znamená pro českou strategii nakládání s použitým jaderným palivem?
MAREK: Použité, tedy vyhořelé jaderné palivo je po vynětí z reaktoru skladováno v bazénu z důvodu jeho dochlazování. To je rutinní záležitost, bez níž by elektrárna nemohla existovat. Další osud tohoto vyhořelého paliva je již na rozhodnutí elektrárenské společnosti nebo státu a tam se dostáváme do oblasti odpadů. Skladovaný materiál ještě obsahuje nezanedbatelné množství štěpitelného uranu a v reaktoru vygenerovaného plutonia. Je ho tedy možné přepracovat a takto získaný štěpitelný materiál znovu energeticky využít.
V současnosti je prakticky všude ve světě používaná strategie, kterou bychom mohli nazvat vyčkávací. Palivo je skladováno v kontejnerech, což je z hlediska bezpečnosti perfektně zajištěné, a vyčkává se, co bude dál. Skladovaný materiál ještě obsahuje nezanedbatelné množství štěpitelného uranu a v reaktoru vygenerovaného plutonia. Je ho tedy možné přepracovat a takto získaný štěpitelný materiál znovu energeticky využít. Pak definitivně ukládáme do hlubinného úložiště místo vyhořelého paliva jen zbylé vysoce aktivní odpady.


ČESKÁ POZICE: V poslední době se objevují tlaky, že nové zdroje nebude možné plánovat, aniž by bylo doloženo, jak bude zvládnut konec palivového cyklu. Je možné na příkladu nějaké země přiblížit, co vše je nutné prokázat z hlediska nakládání s použitým jaderným palivem před tím, než bude možná výstavba nových bloků?
MAREK: Příklad rozumného přístupu je starý více než 30 let. V roce 1980 vyvolali Švédové referendum o přijatelnosti jaderného programu a jeho pokračování. Občané tehdy řekli: „Nepokračovat.“ Ale otázka byla položena tak, že se netýkala elektráren, které byly byť jen na papíře. Švédové se uměli velice dobře pohybovat v oblasti komunikace s veřejností, takže spolehlivost kontejnerů občanům předvedli na zajímavém příkladu z konce středověku
V té době měli v provozu šest bloků a dalších šest se stavělo nebo se dokončoval jejich projekt. Dokončit je zakázáno nebylo, ale byla tam jedna podmínka – do čtyř let mělo být doloženo, že radioaktivní odpady z těchto elektráren budou bezpečně zlikvidovány a neohrozí životní prostředí a populaci.
Na to elektrárenské firmy s pomocí státu odpověděly představením systému, který byl finančně zajištěný a legislativně podpořený. Podle něj bude vyhořelé jaderné palivo po vyjmutí z reaktoru a bazénu v elektrárně umisťováno do mokrého meziskladu a po následném „zabalení“ do měděných kontejnerů ukládáno do hlubinného úložiště, s jehož realizací systém počítá.
Švédové se uměli velice dobře pohybovat v oblasti komunikace s veřejností, takže spolehlivost kontejnerů občanům předvedli na zajímavém příkladu. Koncem středověku bylo Švédsko vojensky velmi aktivní, bojovalo s půlkou Evropy a tu a tam jim někdo potopil nějakou válečnou loď. V sedmdesátých a osmdesátých letech je začali z pietních důvodů vyzvedávat.
Hlavně děl ze slitiny mědi ležely 300 let na dně moře ve velice agresivním bahně. Švédové zkoumali jejich napadení korozí a spočítali, že navržený měděný kontejner na použité jaderné palivo by v tomto prostředí prokorodoval asi za deset tisíc let. Tak řekli občanům: „Podívejte se, ono to v takto agresivním prostředí nebude, takže to vydrží ještě podstatně déle.“ To byl dostačující důkaz, takže mohlo být dokončeno a postaveno dalších šest bloků. Považuji to za velice elegantní řešení, navíc je tento švédský systém mimořádně technicky kvalitní. Věřím, že kompetentní lidé si jsou vědomi nutnosti udržet kontinuitu, jinak se dostaneme do problémů
Pokud jde o nás a naše nové bloky podle Státní energetické koncepce, lze předpokládat, že žádosti o stavební povolení bude předcházet nová EIA (vyhodnocení vlivu na životní prostředí – pozn. red.), na Dukovanech zaručeně, v Temelíně dle mého nemusí. A tam bude také třeba předložit nějaký průkaz bezpečného zvládnutí konce palivového cyklu. Doufám, že se budeme řídit spíše švédským příkladem, tedy že rozumní zvítězí.


ČESKÁ POZICE: Rozvolnění dalšího rozvoje naší jaderné energetiky, které snižuje schopnost našich odborníků předávat své zkušenosti dalším generacím, a možné otázky ohledně zajištění konce palivového cyklu, rozhodně nepomáhají výstavbě nových bloků. Zůstáváte optimistou a myslíte si, že si s tím včas poradíme?
MAREK: Ano, zůstávám optimistou. Věřím, že kompetentní lidé si jsou vědomi nutnosti udržet kontinuitu, jinak se dostaneme do problémů. Také věřím, že se jako jaderní veteráni nebudeme scházet jen proto, abychom vzpomínali, ale i proto, abychom se těšili ze současných a budoucích úspěchů nové generace jaderníků.

Zdroj:
http://ceskapozice.lidovky.cz/kontinui...aspx?c=A150826_181322_pozice-tema_lube

ekoregion 2020 ekoregion 5 Dukovany Rouchovany SÚRAO JE Dukovany