Začneme rychlou kontrolu kompletnosti nabídek a následně je rozdělíme na jednotlivé části, které začnou číst naši hodnotitelé a experti. Máme připravený tým 180 expertů, z velké části zaměstnanců ČEZ, výjimečně externích pracovníků. První fáze výběrového řízení je analytická a končí v březnu 2023, kdy by náš tým měl mít ke každé nabídce vygenerovaný soubor otázek, připomínek a návrhů na zlepšení. Od dubna do července budou probíhat schůzky s uchazeči, které budou mít za cíl vyjasnit si, jestli si správně rozumíme, popřípadě je vyzvat k vylepšení nabídky podle našich připomínek. To skončí v červenci a pak mají zájemci dva až tři měsíce, aby vypracovali takzvané updatované nabídky, které bychom měli dostat na konci září. Pak následuje vlastní hodnocení.
To bude definitivní?
Hodnocení pro nás končí tím, že vypracujeme zprávu podle takzvané první prováděcí smlouvy, kterou máme uzavřenou se státem. Zprávu dáváme ke schválení vládě, předpokládáme, že to bude někdy na přelomu let 2023 a 2024. Kabinet má podle prováděcí smlouvy 50 pracovních dní na výběr preferovaného dodavatele. S tím pak dojednáme poslední detaily kontraktu a ten v ideálním případě do konce roku 2024 podepíšeme.
Takže vítěze vlastně vybere stát?
Stát má velká práva. Má právo dávat nám bezpečnostní požadavky, nahlížet do projektové dokumentace a vyjadřovat se k ní a kdykoliv se dostat k jakékoliv informaci v rámci výběrového řízení. Vláda má právo kdykoliv vyřadit či odmítnout jakéhokoliv uchazeče a tímto způsobem může změnit i konečné pořadí ve výběrovém řízení.
Co bude pro ČEZ při hodnocení rozhodující?
Hledali jsme kritérium, které nám umožní zohlednit jak investiční, tak provozní náklady, stejně jako rozdílnou velikost elektráren. Ty se totiž mohou lišit třeba v instalovaném výkonu, pokud bychom to však převedli na 60 let provozu, tak to jsou obrovské rozdíly ve vyrobené elektřině. Hodnotíme tedy podle jediného kritéria a to jsou výrobní náklady na vyrobenou megawatthodinu v eurech s přihlédnutím k rizikům, která najdeme. To znamená, že ve finále budeme mít tři čísla, která porovnají nabídky úplně kompletně.
Jaká mohou být ta rizika?
Jakákoliv, například komerční. Nabídky se mohou lišit v tom, která rizika s námi při výstavbě budou chtít dodavatelé sdílet a která budou chtít nést sami. Pak jsou tu třeba rizika cenová, někdo nabídne pevnou cenu, někdo částečně pevnou, někdo může chtít cenu odvíjet od ceny vybraných komodit. Ty nabídky se od sebe mohou dost lišit a všechny tyto odchylky zohledníme v hodnoticím vzorci.
Westinghouse podal žalobu na KHNP kvůli tomu, že prý korejská firma okopírovala jejich technologii. Je i toto v rizicích zahrnuto?
Očekáváme, že jak společnosti Westinghouse, tak KHNP tuto žalobu nějakým způsobem ve svých nabídkách okomentují. Potenciální spor mezi dvěma ze tří uchazečů je významná věc. My v tuto chvíli neznáme detaily sporu, a nechci se proto pouštět do spekulací. Uvidíme, jak to uchazeči okomentují a jaké budeme mít informace a jestli nám tento spor bude, nebo nebude přinášet nějaká rizika.
Co referenční projekty?
Referenční bloky budou součástí nabídky. A budou samozřejmě hrát roli, a to hlavně v úvahách, jak náročné jak z hlediska času, tak financí bude licencování zařízení. Očekáváme proto definici referenčního bloku a definici odchylek od referenčního bloku, která bude logicky u každé nabídky různá. To se pak opět zohlední v ceně.
Dodavatelé se rádi chlubí memorandy o zapojení českého průmyslu. Je to pro vás relevantní?
Naším zájmem je, aby v Česku pokračovala jaderná tradice, která je tady vytvořená. Podle Aliance českých technologických dodavatelů pro energetické zdroje se předpokládá, že až 65 procent subdodávek by mohlo být z České republiky. A jsem přesvědčen, že větší podíl subdodávek z Česka bude znamenat i cenovou výhodu, takže uchazeči by byli sami proti sobě, kdyby vztahů s českým dodavatelským řetězcem nevyužili.
V samotných podmínkách přesně nic dané není?
V poptávce nemáme pevně dané žádné procento, máme danou jen indikaci. Myslím si, že není jasnější indikace než prohlášení ministra průmyslu a obchodu pana Síkely. Ten to řekl naprosto jasně, takže očekávání státu znají všichni. Jaký bude skutečný rozsah dodávek od tuzemských subdodavatelů, se dozvíme v příštích měsících.
V Česku byla silná tradice ruského jaderného průmyslu a spolupráce s Ruskem, někteří potenciální dodavatelé jsou stále v ruských rukou. Budete vyhodnocovat v rámci tendru subdodavatele i z bezpečnostního hlediska?
Jednou z mnoha povinností v rámci úvodní nabídky je seznámit nás se svým subdodavatelským řetězcem, takže budeme hodnotit i rizikovost partnerů. V tuto chvíli samozřejmě vnímáme, která firma je a která není na sankčním seznamu, a to budeme respektovat. Z tohoto pohledu je dobře, že jsme se v minulém týdnu stali stoprocentními vlastníky Škody JS jako velmi významného podniku, který působí v oblasti jaderné energetiky v celé Evropě. Je otázka několika dní, kdy škodovka zmizí ze sankčních seznamů, na kterých ještě je. Od všech tří uchazečů máme signály, že i se Škodou JS vyjednávají o subdodávkách.
Vedle samotného bloku většina uchazečů nabízí i palivo nebo kooperaci v rámci malých modulárních reaktorů. Bavíte se s nimi i o těchto záležitostech, a pokud ano, souvisí s tendrem?
Jsou to věci, které jsou striktně odděleny. Jedna věc je výběr nového jaderného bloku pro Dukovany, a podotýkám, že součástí poptávky je nezávazná opce na další tři bloky, tedy Dukovany 6 a Temelín 3 a 4. Co se týče tendru, součástí nabídky je i dodávka paliva pro nový blok a tím to končí, je to tedy kompletní elektrárna včetně paliva. Pokud jde o dodávky paliva pro stávající bloky Dukovan a Temelína, tak to se řeší separátně v dalších výběrových řízeních.
A co malé modulární reaktory?
Znovu platí, že výběr bloku pro Dukovany je oddělená věc. Máme však podepsaná memoranda o porozumění se sedmi potenciálními výrobci malých modulárních reaktorů, kteří přichází v úvahu pro dodávku takzvané lehkovodní technologie, což jsou technologie buď tlakovodní, jaké máme v Dukovanech a Temelíně, jedna společnost také nabízí varný reaktor. A i to je v podstatě stejná technologie. Z těch sedmi dodavatelů jsou čtyři z USA, jeden z Jižní Koreje, jeden z Francie a jeden z velké Británie. Jsou mezi nimi všichni uchazeči o stavbu velkého bloku. Běží práce na akceleraci malého modulárního reaktoru, kterou bychom chtěli uspíšit. Naše původní plány směřovaly ke spuštění malého modulárního reaktoru v roce 2040, teď bychom to chtěli posunout výrazně do první poloviny třicátých let, ideálně do roku 2032, což, přiznávám, je velmi ambiciózní cíl.
Takže ještě před velkým reaktorem?
Možné to je.
Zmínil jste opci na další tři bloky v rámci tendru. Co to přesně znamená?
Vláda může rozhodnout, že za podmínek, které jsou nabízeny, bude uzavírat smlouvu ne na jeden, ale na čtyři bloky, tedy dva v Dukovanech a dva v Temelíně. Záleží na vládě, zda této opce využije, a samozřejmě na tom, co v nabídkách bude napsáno.
Takže by už nemusela proběhnout soutěž?
Přesně tak. Předpokládáme, že v připravované aktualizaci státní energetické koncepce bude zohledněna i problematika budoucích jaderných zařízení, a to jak velkých, tak malých modulárních bloků. Naše projekce energetické bilance České republiky ukazují potřebu většího počtu jaderných bloků. Velmi pravděpodobný růst spotřeby elektřiny v kombinaci s odstavováním uhelných elektráren a pozdějším odstavováním stávajících čtyř dukovanských bloků vytváří deficit, který může být kryt pouze několika velkými jadernými bloky v kombinaci s předpokládaným rozvojem obnovitelných zdrojů. Kolik nových jaderných bloků však bude, není věc ČEZ, ale státní energetické koncepce.
V jaké fázi je notifikace státní podpory pro stavbu nového bloku?
Korektní by bylo odkázat vás na kolegy z ministerstva průmyslu, protože podle první prováděcí smlouvy je notifikační proces státní podpory záležitostí českého státu. Stav je takový, že oficiální proces byl zahájen 30. června letošního roku a maximální lhůta je 18 měsíců. A stát i my jsme předložili všechny relevantní podklady a další jednání by mělo být na začátku prosince v Bruselu. Ale tam jedou zástupci ministerstva, my se jednání účastníme zcela výjimečně.
Takže konečné rozhodnutí o oprávněnosti financování přijde zhruba ve chvíli, kdy by měl stát od vás dostat hodnotící zprávu a tendr jít do finále?
Zhruba ano, nicméně se předpokládá, že Brusel může rozhodnout dříve. Není to první notifikace spojená s jaderným zařízením, už proběhly notifikace pro jadernou elektrárnu Paks v Maďarsku a notifikace pro elektrárnu Hinkley Point C v době, kdy Spojené království bylo ještě členskou zemí EU. Takže už existují pozitivní precedenty.
Do jaké míry vás ovlivňují podmínky taxonomie, tedy třeba povinnost hlubinného úložiště do roku 2050?
Hlubinné úložiště řeší státní organizace Správa úložišť radioaktivních odpadů. Je to tedy ryzí věc státní energetické politiky. Vycházíme z toho, že kroky, které jsou relevantní v taxonomii a jdou za státem, budou i splněny. My se soustřeďujeme na to, abychom do roku 2045 získali stavební povolení (u jádra jde o další z podmínek taxonomie, která určuje, jaké technologie nepřispívají ke změnám klimatu, a dosáhnou tedy na výhodnější financování; poz. red.) pro co největší počet jaderných zařízení v České republice.
To se vztahuje i na malé modulární reaktory?
Ano, z hlediska legislativy to není žádný rozdíl. Do roku 2045 je na získání stavebního povolení dostatečný čas. Teď jde o to, aby si Česká republika řekla, kolik nových jaderných bloků by tu mělo stát a dokdy.
