Občanská bezpečnostní komise při jaderné elektrárně dukovany

Již po šesté se v Dukovanech sešli pracovníci dispečinků, rozvoden a vodních elektráren, aby cvičili manipulace, které je nutno provést po vzniku havárie black-out.
             

Co je to black-out a v čem spočívá jeho nebezpečí pro elektrárnu? Jde o havárii bloku jaderné elektrárny, při níž dojde ke ztrátě vnějších i vnitřních zdrojů elektrického napájení včetně všech tří dieselgenerátorů (DG).

I po rychlém odstavení reaktoru, kdy je okamžitě ukončena štěpná reakce, dochází v reaktoru stále k vývoji zbytkového tepla, které není malé. Ještě po hodině se jedná asi o 20MW a toto teplo je nutno trvale odchlazovat. Vodovodní reaktory, jaké jsou i v Dukovanech, mají tu výhodu, že po odstavení cirkulačních čerpadel se v primárním okruhu ustálí proudění samotíží, jak je známe ze starších typů topení v bytech. V parogenerátorech je pak  již zmíněné zbytkové teplo odebíráno a vzniklá pára je vypouštěna do atmosféry. Úbytek vody v parogenerátorech, způsobený odpařením je nutno doplňovat. A zde vězí hlavní nebezpečí black-outu: není elektřina pro pohon doplňovacích čerpadel vody do parogenerátorů a proto je třeba co nejrychleji napájení obnovit.
             

Prvním úkolem je zjištění příčiny, proč DG nenastartovaly a  snaha o jejich urychlené zprovoznění. Současně je třeba se rozhlédnout, kde vzít jiné napájení. A není třeba chodit daleko. Generátory blízké vodní elektrárny Dalešice mají tu dobrou vlastnost, že mohou startovat tzv. „ze tmy“, tedy bez napájení z venku. Spojení linkou 400kV do rozvodny Slavětice pak umožňuje dodání potřebného napětí až do Dukovan. Tento postup byl prověřen na prvních cvičeních, je prakticky ověřen a zanesen do příslušných provozních předpisů.
             

Ale bezpečnostní technici pátrali dál a zjistili, že v okolí je ještě jedna vodní elektrárna a to ve Vranově. Má sice podstatně menší výkon než Dalešice, ale zase natolik velký, aby dokázal řešit problémy dochlazování.
Teoretické i praktické zvládnutí této nijak lehké manipulace bylo předmětem dalších cvičení. Jsou možné dvě cesty napětí do Dukovan. Jedna byla prakticky odzkoušena na konci roku 2010 a druhá čeká na své odzkoušení koncem dubna.
             

Poslední rok hýbou jadernou energetikou zátěžové testy elektráren, které by měly odhalit nedostatky v jejich bezpečnosti ve světle extrémních přírodních podmínek.
             

Možno říci, že v Dukovanech je zvyšování bezpečnosti provozu trvalým procesem, nikoliv nárazovou kampaní, což dokazují výše popsaná cvičení.
Na závěr bych chtěl upozornit, že poslední mise OSART v Dukovanech označila cvičení týkající se havárií typu black-out za „dobrou praxi“ a to je velké uznání snaze elektrárny o zvyšování bezpečnosti.

Ing. Bořivoj Župa, předseda OBK