Jaderná energie z jiného úhlu pohledu
Občas se dočteme, že na kosmických sondách jsou používány jaderné zdroje energie. I když bylo několik pokusů použít jaderný reaktor specifické konstrukce, ale o tom někdy příště, jde většinou o tzv. radioizotopové generátory.
Byly použity třeba v sondách Voyager, Cassini i Kosmos a třeba i v marsovském vozítku Opportunity, prostě všude tam, kde je to již dost daleko od Slunce a standardně používané fotovoltaické panely neposkytují dostatek elektrického výkonu.
Jak taková baterie funguje? Při radioaktivním rozpadu izotopů vzniká mimo záření i teplo. Je-li takového tepla dostatek, lze jej pomocí termočlánků převést na elektřinu. A toť vše. Takový radioizotopový elektrický generátor obsahuje radioaktivní materiál, nejčastěji Plutonium 238 konstrukčně obklopený polovodičovými „termočlánky“. Protože se jedná o tzv. alfa zářič, nezáří mimo objekt generátoru. PU 238 nelze použít pro štěpnou jadernou reakci, tedy není nebezpečí zneužití pro jaderné zbraně.
Samozřejmě je zde otázka dalších konstrukčních materiálů, pevnosti, kompaktnosti a odolnosti proti mechanickému poškození, ale to vše je technicky řešitelné podle konkrétního účelu použití.
Takový článek mimo elektřiny poskytuje i teplo k temperování celého kosmického aparátu. Výkony jsou v řádu stovek wattů. Obdobné generátory jsou používány i ve vojenských aplikacích, pro napájení bezobslužných signalizačních nebo monitorovacích systémů v odlehlých oblastech či na moři.
A jak dlouho to funguje? Při poločasu rozpadu Pu 238 87,7 roku (poločas rozpadu je doba, za kterou intenzita záření klesne na polovinu) je použití na dobu několika desítek let zaručené.
A cena?
Inu, jde o kosmický nebo vojenský program a zde se o ceně moc nediskutuje. Pravda - do domu nebo na chatu bychom si to asi nemohli dovolit a pořídit třeba v Bauhausu také ne J.
Aleš John, předseda OBK při JE Dukovany
