Občanská bezpečnostní komise při jaderné elektrárně dukovany

Rozhovor s předsedou OBK při JE Dukovany pro časopis Info WIN.

Rok 2015 byl z hlediska jádra hodně nabitý, namátkou zmiňme například aktualizaci Státní energetické koncepce, Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky, ale třeba i neplánované odstávky Temelína a Dukovan. Jak tento rok hodnotíte Vy?

Ano, ASEK (aktualizace Státní energetické koncepce) i NAPJE (Národní akční plán jaderné energetiky) prošly a byly schváleny vládou, nicméně jejich plnění je ve skluzu. Expertní skupina ani vládní zmocněnec dosud nejsou jmenování. Společnost ČEZ podala koncem srpna žádost o prodloužení licence pro EDU 1. Do toho se provalila ta ostuda s nekvalitními kontrolami svarových spojů a z toho vyplývající odstavení tří bloků pro provedení mimořádných opakovaných kontrol. Problém byl také s poruchami potrubí technické vody a následnou výměnou tohoto potrubí. Trochu moc na jednu lokalitu. Nicméně na druhou stranu se na EDU dokončily všechny na tento rok plánované akce z Akčního plánu ČR pro „postfukušimská opatření“: mobilní diesel generátory, ventilátorové chladicí věže, zodolnění strojovny, náhradní trasy pro doplňování vody do parogenerátorů atd. Ale abych se nezmiňoval jen o ČEZ, SÚRAO mělo dobře našlápnuto na stanovení lokality pro hlubinné úložiště, nicméně obstrukce „zelených“ celou situaci zablokovaly. V Centru výzkumu Řež (ÚJV - CVŘ) pokračovala instalace zařízení v rámci výzkumného projektu Udržitelná energetika (SUSEN) a také česká dodávka pro mezinárodní reaktor Jules Horowitz (JHR) se posunula o kousek dál.

Co očekáváte v oblasti české jaderné energetiky v příštím roce a dál v budoucnu?

Bude se muset řešit otázka nekvalitních kontrol. Situace, kdy specialista se „státním razítkem kontrolora“ odvádí nekvalitní práci, mne vede k otázce „kdo kontroluje kontrolory?“ Proč selhala kontrola kvality u odpovědné organizace? Neselhala i kontrola státního dozoru? Jak dopadne celá situace s licencí pro EDU 1? Začnou se plnit úkoly z NAPJE a tím se začne naplňovat ASEK? Podaří se ČEZ vyhlásit EIA pro EDU 5? Podaří se více zapojit české firmy do jaderné výstavby ve světě? Mnoho otazníků, že?

O otazníky opravdu není nouze. Pojďme tedy zabrouzdat do tématu, kde jich snad bude méně. Jste považován za odborníka na malé jaderné reaktory (SMR). Mohl byste shrnout, jaké jsou v této oblasti trendy a kam se budou SMR posouvat v nadcházejících letech?

Jsem přesvědčen, že tzv. malé modulární reaktory naleznou místo v portfoliu zdrojů, zejména v oblastech odlehlých a vzdálených, kde se centrální zásobování elektrickou energií nevyplatí. Typickým příkladem je Čukotka a JE Bilibino, kde jsou od roku 1972 v provozu čtyři jaderné bloky o výkonu 12 MW. A považte, bilibinské turbíny jsou z První brněnské strojírny. Tedy SMR – nic nového pod sluncem. Velké firmy vyvíjejí své malé jaderné modulární jednotky, zatím jen jako zdroj tepla, tzv. nuclear island. Některé na papíře, ale některé i reálně. NuScale, KEPCO, SMR Westinghouse, CAREM v Argentině, SVBR v Rusku. Nicméně od malůvky k reálnému zařízení je přeci jen velký kus cesty.

Skýtají SMR potenciál i pro Českou republiku, nebo je pro nás vhodnější investovat do rozvoje stávajících jaderných elektráren?

Česko s hustou sítí distribuce elektrické energie i tepla asi není nejvhodnější. Nicméně je stále mnoho českých firem, které jsou schopné dodávat pro SMR dílčí systémy a zařízení. Turbínový ostrov, elektrické systémy, vzduchotechniku, pomocné systémy pro čištění a úpravu vody, chemickou kontrolu, radiační měření, systémy security, měření a regulaci, stavební části, projektování, výpočty atd. Tam všude se mohou české firmy uplatnit kdekoliv ve světě. Asi nejdál je EGPI Uherský Brod, který spolupracuje na výstavbě reaktoru MBIR v Dimitrovgradu. Je to také cesta jak si udržet jaderné know-how.

Kdo je ve vývoji malých reaktorů ve světě nejdál?

Cesty vývoje jsou dvě. Jednou jsou vojenské programy, o té není řeč. Druhou možností je civilní využití. Slibně vypadá Argentinský CAREM, který je ve fázi výstavby. Nadějný je NuScale, který připravuje výstavbu v Tennessee. Korejský KEPCO vyvíjí svůj SMR. Westinghouse také pracuje na modelu SMR. Nesmíme opomenout Ruský SVBR 100, ale i systémy s osvědčeným reaktorem KLT 40, který je použitý třeba ve výstavbě „plavušky“ – plovoucí jaderné elektrárny.

V příštím roce se bude konat 2. ročník konference o malých modulárních reaktorech, na jejíž organizaci se podílíte. Prozradíte nám hlavní témata příštího ročníku?

Ano, 2. ročník konference se bude konat 11. února 2016 opět v Praze na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) a pořádáme ho spolu s FJFI a ÚJV Řež. Tentokrát je nosné téma „SMR – umíme to postavit?“ Chtěl bych sledovat „českou stopu“. Představit firmy, které reálně něco v oblasti SMR dělají, podívat se, jak jsme na tom s investiční a bezpečnostní legislativou pro výstavbu, a co bychom mohli světu ještě nabídnout. Méně se zaměřit na teoretické úvahy o možných koncepcích jaderných ostrovů, ale držet se při zemi a poskládat SMR z toho, co je k dispozici.

Působíte v Občanské bezpečnostní komisi při Jaderné elektrárně Dukovany. Jak silnou má OBK pozici z hlediska poskytovaných informací od zástupců EDU a jak moc se liší role Vaší OBK od obdobných sdružení ve Švédsku, kterými jste se při vzniku inspirovali?

OBK EDU má všechny informace, které potřebuje. Komunikujeme jak s ČEZ, tak se SÚJB. Naše úloha je „překládat“ informace o situaci na EDU z „techničtiny“ do „lidské češtiny“. Úloha švédské OBK je trochu jiná, tam je jejich ekvivalent OBK přímo zapojen do procesu investiční výstavby, má na to zdroje jak finanční, tak personální. Ve Švédsku se jedná zejména o výstavbu hlubinného úložiště radioaktivních odpadů.

Jak vnímá OBK řešení problémů se špatnou kontrolou svárů v JE Dukovany?

Předčasná otázka. Zatím se zachraňuje situace, aby se bloky EDU mohly spustit. Pro ČEZ je na jeden neprovozovaný blok JE Dukovany ztráta z nevýroby 500 MW/hod. Tak si to vynásobte cenou třeba 3 Kč/KWh respektive cenou silové elektřiny na burze 35 €/1 MWh. Situace je příliš čerstvá na nějaká vyjádření. Rozhodně se OBK bude ptát jak ČEZ tak SUJB, jaká se přijmou opatření a poučení. Jenže, dovolte mi filosofický exkurz: čemu vlastně můžeme věřit? Aféra VW, falšované certifikáty potravin a k tomu teď nekvalitní práce od lidí, kteří jsou státem určení ke kontrole. Není něco shnilého ve státě dánském?

Jak hodnotíte vstup Číny do britského jaderného sektoru? Myslíte si, že je to alternativa i pro další evropské státy, nebo je třeba se narůstající role Číny v evropské energetice obávat?

Obyčejný byznys a expanze. Čína ukazuje, že umí vyrobit a dodat jadernou elektrárnu v deklarovaných termínech, a to jak svoji vlastní koncepci, tak převzatou licenci. Tak proč ji nenabídnout zákazníkovi. Nota bene, když Areva a EPR má ty problémy, co má ve Finsku (reaktor, který vzniká ve finském Olkiluoto, se již více než dvojnásobně prodražil a čelí neustálým prodlevám v termínu zahájení provozu, pozn. redakce).

V brzké době bude navýšena strategická zásoba jaderného paliva v České republice. Jaké v tom vidíte přínosy a jaké naopak případné hrozby pro Českou republiku?

Ano, jsou úvahy o zvýšení množství čerstvého jaderného paliva na lokalitách. Proč ne. Skladování ve stávajících uzlech čerstvého paliva je možné s kapacitou cca 3 – 4 let zásob bez technických úprav, ale další navýšení kapacity je technicky možné. Čerstvé palivo se „nekazí“. Pokud je to ekonomicky výhodné, tak je to v pořádku. Na chatě jsem si taky nakoupil uhlí na deset let dopředu.

S tímto navýšením je často zmiňován tlak Evropské unie na vyšší diverzifikaci dodavatelů jaderného paliva. Je dle vás větší diverzifikace skutečně důležitým krokem k energetické bezpečnosti?

Ale diverzifikace přeci probíhá, ČEZ nakupuje uran podle cenové výhodnosti od různých dodavatelů. Konverze se objednává podle cenové výhodnosti a obohacovací práce také. Jen ten poslední krok – fabrikace, tedy zpracování do formy palivových tabletek a montáž do palivové kazety, je dnes objednávána od společnosti TVEL. Nicméně ruské palivo má vysokou kvalitu.

Finsko schválilo výstavbu prvního trvalého úložiště na světě. Myslíte, že toto rozhodnutí nějak ovlivní průběh příprav na stavbu v České republice a i v dalších státech, které o úložišti uvažují?

Finové jsou spolu se Švédy v této oblasti nejdál. Asi po následujících několik desetiletí zůstane platná koncepce trvalého ukládání použitého jaderného paliva do hlubinných úložišť. I kdyby se přepracovávalo, vždy vznikne nějaký vysoce aktivní odpad, který bude muset být uložen. Každý stát ve svém. Sny o celosvětovém nebo regionálním úložišti jsou očividně politicky neprůchozí. Tedy hlubinné úložiště bude i v Česku. Je to plně v kompetenci SÚRAO. To by chtělo mít vybranou lokalitu do cca deseti let. Vlastní funkční úložiště je otázka druhé poloviny tohoto století a na tak dlouhou dobu uměl dávat předpovědi snad jen Jules Verne.

Přednášíte na Vysokém učení technickém v Brně, jste předsedou OBK, často vystupujete na odborných konferencích a jste organizátorem konference SMR. Jak vlastně vypadá váš běžný všední den?

Nerozlišuji všední a sváteční den. Ráno si dám kávu a chvilku ťukám do počítače. Dívám se, co se děje ve světě. Ještě, že máme ten internet. Dělám takovou týdenní informaci o dění v jaderném světě. No a až se rozední, tak mám připraveny „domácí práce,“ nebo se vypravím na různé schůzky. Do toho občas vnoučata. Když je počasí, tak trochu toho golfu a cestování. To víte, „penzista.“

Prozradíte našim čtenářům, jak budete slavit letošní Vánoce? Dodržujete nějaké vánoční tradice?

Žádné tajemství, již léta jezdíme s manželkou do teplých krajů, pokaždé jinam, letos Thajsko. Na Boží hod přijdou děcka s vnoučaty a večer mažeme do světa.