Občanská bezpečnostní komise při jaderné elektrárně dukovany

Historie každé lidské činnosti je dlážděná omyly a neštěstími. Podívejme se třeba na letectví, automobilizmus, stavebnictví nebo kosmonautiku a to nemluvím o zdravotnictví, farmacii nebo potravinářství a nyní tedy i o jaderné energetice. Po každém neštěstí následuje poučení a nějaká akce ke zlepšení stavu. Jen připomínám, jak to bylo v jádru a co následovalo po těch největších událostech.

28. března 1979 JE Three Mile Island 2, USA

Havárie s tavením paliva a únikem RA látek do okolí. Příčinou byla technická závada, respektive přílišná důvěra obsluhy v dokonalost  zařízení. US establishment tehdy řekl „již nikdy více, udělejte něco“.

Reakcí jaderného průmyslu v USA byl vznik INPO (Institut Nuclear Power Operations) a enormní tlak na zvýšení  technické kvality zařízení.

26. dubna 1986 JE Černobyl 4, SSSR, výbuch a roztavení reaktoru

Příčinou bylo bezprecedentní porušení pravidel provozování obslužným  personálem. Sami provozovatelé jaderných elektráren si tehdy řekli „již nikdy více, udělejme něco“.  Reakcí  byl vznik celosvětové asociace provozovatelů WANO (World Association of Nuclear Operators), jejíž posláním je  zvyšovat bezpečnost  a spolehlivost provozu JE cestou výměny informací, poměřování a vzájemné  kontroly. Důraz začal být kladen  zejména na tzv.  kulturu bezpečnosti.

11. března 2011 Fukušima, Japonsko

Neočekávaná přírodní událost mnohem většího rozsahu, než se kdy v projektu uvažovalo. Tady se ale systémová opatření zatím neudělala. Něco třeba jako  propojení jaderných provozovatelů a jaderného průmyslu na další průmyslová a vědecká odvětví, třeba i zdánlivě nesouvisející. Udělaly se sice tzv. stress testy, tedy výpočty co se stane, když budou přírodní podmínky extrémní. Co když bude vítr větší než kdy byl  a zemětřesení a záplavová vlna a …….  atd.  Na základě těchto modelů  a analýz byly upraveny a zodolněny jaderné elektrárny. Nicméně na požadavek „již nikdy více……“ není zatím systémová reakce.

Jak odpoví jaderná komunita, tzn.  provozovatelé a majitelé jaderných zařízení, výrobci jaderných elektráren, výzkum, školství, věda, dozory a politikové po celém světě na otázku: Je to, co jsme udělali, dostatečné?

Minimalizovali jsme možnost havárie a pokud i přesto k ní dojde, budou dopady do životního prostředí nulové? Ne minimální, přátelé, ale nulové.

Dorostlo lidstvo k přijmutí faktu, že i když uděláme cokoliv a v čemkoliv, k poruchám bude vždycky docházet a to v každé lidské činnosti?

Přemýšlejme o tom. A pokud je odpověď ne, tak se zamysleme, co s tím hodláme udělat?

Bez ohledu na to, jsme-li zastánci, či odpůrci jádra.

Závěrem: Každý, kdo pracuje na jaderném zařízení kdekoliv na světě, by měl navštívit JE Černobyl a zejména opuštěné a pusté městečko Pripjať (viz. foto), aby si uvědomil, co znamená ztráta pokory a respektu před jaderným zařízením.

Aleš John, předseda OBK při JE Dukovany