Občanská bezpečnostní komise při jaderné elektrárně dukovany

Naše činnost - 2019

2019 / 2018 / 2017 / 2016 / 2015 / 2014 / 2013 / 2012 / 2011 / 2010 / 2009 / 2008 / 2007
Návštěva Podzemního výzkumného pracoviště Bukov podrobněji

Návštěva Podzemního výzkumného pracoviště Bukov podrobněji

15.3.2019

Stále se vrací otázka, která se řeší téměř všude na světě „kam s ním“, tedy kam s vyhořelým jaderným palivem. Jednou ze sledovaných možností, nad kterou bádá Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), je i uložení ve velké hloubce ve stabilní geologické formaci. Laskavý čtenář zná pojem Hlubinné úložiště vyhořelého paliva.

Aby mohla být tato metoda bezpečně aplikována, je nezbytné vykonat nespočet různých pozorování, měření a experimentálních zkoušek. Něco lze dělat v laboratoři, ale některé zkoušky a vlastnosti horniny se musí dělat jen v reálném skalním prostředí.

Pro takové experimenty začalo SÚRAO od roku 2014 budovat podzemní laboratoř. Využívá se infrastruktury uzavřených uranových dolů v Dolní Rožínce na Žďársku, konkrétně jáma Bukov.

Členové OBK již v minulosti navštívili obdobná výzkumná pracoviště například ve Finsku Švédsku, Belgii i Švýcarsku a nyní jsme se byli na toto místo podívat přímo v Bukově. Pravda areál na povrchu příliš nesvědčí, že se zde provádí špičkový výzkum. S trochou obav jsme se převlékli do fáraček, dostali lampu a záchranný dýchací přístroj a obstarožním důlním výtahem jsme sjeli do hloubky 550 m. Zde je komplex nově vyražených chodeb v celkové délce cca 450 m.

První co se výzkumníci ze SÚRAO naučili, bylo vlastní vrtání a hloubení v pevném skalním masivu. Výsledkem je cca 300 m dlouhá hlavní chodba o průměru asi 3 m, vyhloubená vrtáním a odstřelem.  Podlaha vysypaná štěrkem, kolejnice důlních vozíků, osvětlení a ventilace je nezbytné vybavení. Celkový dojem je vysoce profesionální.

Z této hlavní chodby jsou rozraženy boční asi dvacetimetrové chodby, ve kterých jsou umístěny jednotlivé experimenty. Sleduje se difuze v hornině, průsak vody, nebo posuny horniny a mechanické napětí v ní. Jiná pracoviště sledují elektrické vlastnosti horniny pod mechanickým napětím, což umožní přesněji vyhodnotit geofyzikální měření na potenciálních lokalitách. Pro odborníka nesmírně zajímavé, pro poučeného laika impozantní. Díky našim praktickým zkušenostem ze zahraničí máme tedy možnost porovnávat. Bukovské pracoviště je plně srovnatelné s tím, co jsme viděli v zahraničí.

To, co by bylo vhodné ještě doplnit, je taková prezentační „třešnička na dortu“. Takové to „prodání“ výsledků a celé práce veřejnosti. Třeba on-line výsledky měření, nějaké prezentační pracoviště výsledků.  V podzemí je vše perfektní, včetně popisných tabulí pro jednotlivé experimenty a poutavého výkladu geoložky a mluvčí SÚRAO Nikol Novotné, která nás provázela.

Obstarožní důlní stroj navozuje období největší slávy uranového hornictví a je také akceptovatelný. Nicméně objekty na povrchu by měly také navodit dojem, že tam někde dole v hloubce 600 m se provádí špičkový výzkum. Tady má ještě SÚRAO co dohánět. Třeba by byla možná i nějaká spolupráce a propojení Informačního centra hlubinného úložiště budovaném v třebíčském vědecko-technickém centru Alternátor, v areálu bývalého BOPO, s pracovištěm Bukov. Marná sláva, bez prodání a akceptovatelnosti výsledků se z místa nepohne ani SÚRAO.

 

Aleš John, OBK při JE Dukovany

ekoregion 2020 ekoregion 5 Dukovany Rouchovany SÚRAO JE Dukovany